_

Česká společnost pro ekologii tímto vyjadřuje zásadní znepokojení nad rozhodnutím Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského povolit plošné hubení hrabošů s využitím jedu Stutox II na bázi fosfidu zinečnatého. Toto nečekaně rychlé, v řádu dní přijaté rozhodnutí je v přímém rozporu se stanoviskem Ministerstva životního prostředí (viz tisková zpráva MŽP ČR https://www.mzp.cz/cz/news_20190808_hrabosi_stutox) a nebylo konzultováno s odborníky v ekologických vědách, ani s lidmi činnými v ochraně životního prostředí. Přitom může mít zcela zásadní dopady na přírodu a životní prostředí, jejichž vyčíslení dalece přesahuje hodnotu ztracené úrody. Požadujeme proto pozastavení platnosti tohoto rozhodnutí a urychlené svolání širokého panelu, kam budou sezváni odborníci z řad zemědělců, myslivců, přírodovědců a ochranářů, včetně státních orgánů ochrany přírody.

Plošná aplikace jedu může ohrozit celou řadu necílových druhů. Hraboši jsou častou kořistí dravců, sov, ale také třeba volavek či krkavců; posledně jmenovaní patří dokonce mezi zákonem výjimečně chráněné druhy. Pozřením otrávené kořisti může dojít k druhotné otravě a úhynu. Jelikož úřad povolil i aplikaci jedu na povrchu země, může dojít dokonce k otravě přímo pozřením jedu; v přímém ohrožení jsou tak kromě divokých zvířat i domácí psi a kočky. Zkušenosti z minulosti ukazují, že tyto následky jsou očekávatelné s vysokou pravděpodobností – jen na Olomoucku v roce 2005 kvůli plošné aplikaci jedů uhynuly stovky zajíců a srnců, v roce 2010 pak téměř 1500 racků chechtavých.

Jestliže dojde v důsledku aplikace jedu ke snížení stavu predátorů, budou populace hraboše v budoucnosti gradovat častěji a ve větší míře. Zatímco stavy hrabošů se po drastickém zásahu rychle obnoví, necílovým druhům, které jsou potenciálně schopné regulovat populace hrabošů, to bude trvat podstatně déle. Hraboši se mohou namnožit exponenciálně i během jediné sezony, což dokládá právě současná gradace jejich početnosti – samice vrhne několikrát za rok až deset mláďat, ta se navíc po necelých dvou týdnech mohou sama zapojit do rozmnožování. Jejich predátoři tuto schopnost nemají – ptáci mají například jen výjimečně více než jednu snůšku za rok, pohlavní dospělosti navíc nedosahují dříve než v roce následujícím a často i později. Snížení populace hrabošů působením jedu navíc povede k tomu, že omezíme autoregulační mechanismy jejich populační dynamiky (při velkých populačních hustotách se plodnost snižuje), a tak bude docházet k dalšímu množení. Výsledný efekt tedy může být právě opačný, než bylo zamýšleno.

Ekologický stav zemědělské krajiny je u nás velmi špatný, dlouhodobě mizí dříve běžné druhy ptáků, obojživelníků, plazů i bezobratlých. Hlavními příčinami jsou změna struktury krajinné mozaiky a chemizace zemědělství, důsledkem je ohrožení elementárních stabilizačních mechanismů krajiny. Za této situace jsou jakékoli plošné a nediferencované zásahy proti škůdcům velmi problematické a vyžadují důkladnou a profesionální veřejnou diskusi.

Za výbor České společnosti pro ekologii (ČSPE)

Prof. David Storch, Ph.D. (předseda), Centrum pro teoretická studia UK a AVČR a Katedra ekologie Přírodovědecké fakulty, Univerzita Karlova